Elektřinu běžně užíváme už odedávna. Už i za mých dětských let byla samozřejmostí, a to bylo skutečně hodně dávno. Vždyť jsem se narodil už v minulém tisíciletí! Ale jakkoliv jde o energii v podstatě dokonalou, vždy s ní byly i problémy. A to nejen s jejími dodávkami, které jsou někdy přerušovány nezbytnými opravami, poruchami nebo třeba vlivem přírodních živlů.
Za mého dětství i mládí byl odvrácenou stranou elektřiny především její ekologický dopad. I když jsme si ji zrovna v mé části republiky užívali a negativní dopady tu nebyly na první pohled patrné, bylo tomu jinde jinak. Elektřina byla hlavně z tepelných elektráren, a ty, jak se ví, produkovaly vzhledem k množství spalovaného nekvalitního uhlí tolik emisí, že na severu vymíraly lesy. A nejen lesy. A kvůli těžbě zmíněného uhlí navíc vznikala na mnoha místech těžby měsíční krajina, protože si s rekultivací nikdo nelámal hlavu.
Kromě toho tu byla i elektřina z vodních elektráren. Ta byla zdánlivě ekologičtější. Jenže se vědělo, že třeba vznik Lipna natolik ovlivnil klima v krajině, že to bylo nepřehlédnutelné. Ale ideologicky to bylo v pořádku, protože se sice kvůli Lipnu musela vystěhovat spousta lidí ze svých dřívějších domovů, ale aspoň se jím lépe chránila naše jihozápadní hranice, za níž číhali zlí imperialisté. A zatopených objektů po odsunutých sudetských Němcích tu nikdo nelitoval. Nebo neměl litovat.
Pak se postavil Temelín. A i když si nikdo nelámal hlavu s tím, co se jednou udělá s radioaktivními odpady, vypadalo to jako ekologická spása. A jak jsme si zlomyslně říkali, bude lepší, když jednou vybuchne Temelín a v mžiku nás zabije, než aby nás pomalu udusily tepelné elektrárny. A dnes se nám konečně vnucuje i elektřina ekologického původu. Ta solární, případně větrná. Protože u solárních panelů nedochází k emisím a jsou tedy dokonalé. Jenže drahé a náročné na místo a sluneční svit. Což si ale uvědomíme až ve chvíli, kdy bude celá naše země takovými panely zastřešená.
